VGP Thurnau 2014

O víkendu 27. a 28. září 2014 jsem se poprvé zúčastnila jako vůdce všestranných zkoušek v Německu tzv. VGP (Verbands-Gebrauchsprüfung) se svým velkým münsterlandským ohařem Orsonem Svatoborský revír.

Jednalo se o menší akci, které se zúčastnili 3 psi. Už to bylo oproti naším VZ rozdílné. V Německu není účast na VGP nijak vysoká. Můžu se jen domnívat, čím to. Jde o relativně náročné dvoudenní zkoušky, kde se očekává určitá úroveň u psa i vůdce a navíc se z VGP nikdo nikam nenominuje, jako z našich všestranných zkoušek na Memoriál Richarda Knolla a následně Karla Podhajského. To jim možná ubírá na atraktivitě. Na druhou stranu se přihlásí jen vůdci, kterým jde pouze o psa a jejich společnou souhru a výkon.

Začalo se disciplínami v lese. Konkrétně pobarvenou stopou. Je zde možnost výběru barvy kapané předchozí den nebo jako u nás, několik hodin staré stopy. Protože se domnívám, že pokud pes po barvě jde, tak nerozlišuje příliš její stáří, zvolila jsem stopu kapanou předchozí den. Po přiložení na nástřel u mě pracovala nervozita, která opadla až po nalezení kusu černé zvěře na konci stopy. Následovalo zkoušení chování na stanovišti, šoulačky a vodění na řemeni. Vše se víceméně shoduje s naším zkušebním řádem. Při chování na stanovišti vůdce střílí 2 krát za sebou a to, když honci v leči procházejí na jeho úrovni. Pes může být volně nebo uvázaný. Při šoulačce pes tiše sleduje vůdce, přičemž se oba 2 krát na povel rozhodčího zastaví a rozejdou společně, následuje odložení a v úkrytu opět 2 výstřely. Dalšími disciplínami je nahánění v houštině, slídění opět se 2 výstřely, vlečka s liškou a vlečka se zajícem. Podle propozic je povinnost, aby si vůdci přivezli zvěř sami. Na vlečku v lese i na poli je možné položit 2 kusy. Jeden, který je tažen rozhodčím na konec stopní dráhy, druhý položí rozhodčí v místě svého úkrytu. Pes mám tímto způsobem dvojnásobnou šanci na nalezení zvěře. Nic méně podle mého názoru je i toto nutné nacvičit. Poslední disciplínou v lese pro nás byla ohrádka. Nepostřehla jsem, že by bylo v řádu VGP určeno, v jakém pořadí se má která disciplína zkoušet. Ohrádka neměla příkop, ale překážku ze všech čtyř stran.

Disciplíny na vodě jsou na VGP podobné jako na zkouškách HZP. Přinášení kachny z hluboké vody s výstřelem na hladinu, dohledávka kachny v rákosí s přeplaváním vodní hladiny a slídění za živou kachnou. Slídění za živou kachnou je v případě, že pes už někdy byl zkoušen na živé kachně, vynecháno, a nahrazeno disciplínou podobnou našemu nahánění v rákosí. Pes má za úkol opět přeplavat hladinu a systematicky rákosí prohledávat. Známka ze slídění za živou kachnou se takovému psovi přepisuje ze zkoušek, kde tuto disciplínu absolvoval. Protože je Orson vodař, nebyli pro něj vodní disciplíny problémem a sklidil vlnu souhlasného pokyvování od rozhočích a korony, když předvedl svou typickou vytrvalost a zarputilost při prohledávání vodní hladiny a rákosí.

Polní práce je složena z vlečky, dohledávky a hledání, při němž se hodnotí vystavování, manýry před zvěří, souhra s vůdcem atd. Zkoušení hledání proběhlo v dobře zazvěřených stařinách. Měli jsme štěstí na zajíce, kterého Orson naznačil na začátku traviny a přibližně v polovině prohledávané plochy efektně vystavil, postoupil, zajíc vyběhl, po jednom povelu na píšťalku, který ani nebyl potřeba, a po výstřelu, zůstal klidný. Rozhodčí mě poslali ke koroně, aby se mohli poradit a vyhlásit známky.

Věděla jsem, že můj pes ukázal bezchybnou práci a kráčela jsem ke koroně s vědomím, že se mi splnil velký sen. Rozhodčí vyhlásili samé 4 s tím, že pokud budu požadovat ještě kontakt s pernatou zvěří, není problém dál pokračovat v hledání. Štěstí si naše dvojice vybrala za tento prožitý víkend více než dost, a tak jsem rozhodla pro proškrnutí políčka s touto známku. Na zkouškách v Německu máte možnost výkon opakovat, je ovšem na pováženou jestli unaveného psa nutit do další práce, protože známku si můžete jak vylepšit, tak i zhoršit. Následovali gratulace, kdy jsem se neubránila slzám dojetí. K tomuto dni jsme s Orsonem nevědomky směřovali celou naší spolupráci. Hodiny výcviku a mého taktizování, co, jak a kdy trénovat sklidili své ovoce v podobě I. ceny, 328 bodů a putovního poháru.

Tento článek píši v době, kdy je sezóna honů v plném proudu. S Orsonem máme za sebou několik společných vycházek v revíru s úspěšným ulovením lišky a dosledem srnce. Nejsem velký lovec, nedokáži si však představit nic lepšího než je spolupráce s vlastním loveckým psem při šoulačce honitbou za svítání, čekané při úplňku nebo na honu. K tomu je potřeba dobře vycvičený lovecký pes. Vycvičený pro praxi.

Zuzana Fialová